Turistika

KAM NA PROCHÁZKU VE FRANTIŠKOVÝCH LÁZNÍCH A JEJICH OKOLÍ?

SRDÍČKOVÉ TRASY
Jako každé správné lázeňské město jsou i Františkovy Lázně jako stvořené pro příjemné procházky po městě i okolí. Ovšem pouze ve Františkových Lázních nalezneme „Srdíčkové trasy“, které jsou za tímto účelem přímo vytyčené a označené. První dvě z nich vznikly již v roce 1966 jako doplněk lázeňské léčby. Na konci osmdesátých let sice zanikly, ovšem v roce 2002 byly obnoveny a rozšířeny o další vycházkové okruhy. Výchozí místo srdíčkových tras leží u Františkova pramene, kde je umístěna i mapa všech tras se základními informacemi. Jednotlivé trasy jsou barevně odlišeny, přičemž oranžová srdíčka určují parkový okruh a červenými, zelenými, žlutými a modrými srdíčky jsou značeny procházky do okolí.

Oranžový parkový okruh má délku 2,2 km a vede kolem Slatinného potoka ke Slatinným lázním, které nechal postavit lázeňský lékař Dr. Cartellieri v roce 1864 ve stylu romantického historismu a vybavil je tehdy moderní technikou zaměřenou na oblíbené slatinné a železité koupele. Okruh pokračuje kolem Kolonády Solného a Lučního pramene z roku 1843, dovede nás k Císařským lázním z roku 1880 a novému Aquaforu, kolem pomníku J. W. Goetha a lázeňského hotelu Imperial, až dojdeme k Divadlu Boženy Němcové. Přes pramen Stanislav pokračujeme okolo parkového jezírka a vracíme se kolem Sadové kavárny, hudebního pavilonu a jezdecké sochy zakladatele města císaře Františka I. zpět k Františkovu prameni.

Cílem zeleného okruhu je pavilon pramene Natálie. Pavilon byl uveden do provozu v roce 1931, pramen byl ovšem znám už od roku 1880, v roce 1912 byl zachycen a pojmenován po srbské královně Natálii. Okruh je dlouhý 4,5 km. Od Františkova pramene vyrazíme Národní třídou k fontáně u Sadové kavárny, pokračujeme doprava Ruskou ulicí a kolem Divadla Boženy Němcové a městského parku dorazíme k železničnímu viaduktu. Hned za ním vpravo uvidíme patníček se zeleným srdíčkem, kde se napojíme na lesní cestu, která nás dovede ke kamennému oltáři u Zámečku. Za Zámečkem pokračujeme po červené turistické značce až k patníčku se značkou 1200 m. Přes železniční trať se po louce a širší cestě dostaneme k pavilonu pramene Natálie. Zpáteční trasa vede po asfaltové cestě kolem Železnatého pramene přes můstek u patníčku se značkou 2200 m, mineme Slatinné lázně, Kolonádu Solného a Lučního pramene a parkem se po Isabelině promenádě dostaneme k lázeňskému hotelu Belvedere, kde je konec okruhu.

Okruh o délce 3 km značený žlutými srdíčky nás zavede k rozhledně. Tato pseudogotická stavba z roku 1906 je napodobeninou středověkého hradu s okrouhlou věží s cimbuřím a postavili ji městští radní společně se členy místního Zkrášlovacího spolku při příležitosti pětistého výročí první zprávy o kyselce v blízkosti lázní. Trasa vede 300 m alejí podél silnice až ke Slatinnému potoku, u sochy svatého Jana Nepomuckého pokračujeme doleva podél potoka, po 400 m přejdeme potok po můstku u Slatinných lázní a pokračujeme vlevo k Železnatému prameni, odkud je to směrem doprava 550 m parkem mírným stoupáním k rozhledně. Zpět do města se vracíme kolem hotelu Pyramida.

Příjemnou procházkou nás provede červená, 5,3 km dlouhá trasa, okolo rybníku Amerika se stejnojmenným zámečkem, abychom si mohli prohlédnout i lidovou architekturu chebských hrázděných staveb. Trasa vede od Františkova pramene přes Slatinný potok kolem fotbalového hřiště, pokračujeme po lesní cestě, která po 1400 m přechází na asfaltovou. Zde se dáme doleva a po široké lesní promenádě dojdeme kolem lesoparku s naučnou stezkou s expozicí zvířat k zámečku Amerika. Pokračujeme po hrázi, nalevo máme ostrůvek s ptačí rezervací, po 500 m odbočíme vpravo a asfaltovou cestou dojdeme k rybníku Jadran. Po dalších 400 m dojdeme k hlavní lesní promenádě, která nás povede kolem Labutího jezírka, pavilonu pramene Glauber I a tenisových kurtů zpět do centra města.

Nejdelší ze srdíčkových tras je modrá. Měří 6,7 km, odměnou nám je ovšem výlet na nejmladší sopku s nejlépe zachovalou ukázkou sopečné činnosti v České republice, Komorní hůrku. Tento sopečný kužel s výškou 503 m.n.m. proslavil již slavný básník J. W. Goethe, kterého jako nadšeného přírodovědce zaujala při jeho první návštěvě Františkových Lázní v roce 1808. V roce 1951 zde byla vyhlášena státní přírodní rezervace. Cesta na Komorní hůrku vede 300 m alejí a poté souběžně s hlavní silnicí ke Slatinnému potoku, který přejdeme a pokračujeme stále rovně mírným stoupáním na vršek, ze kterého se můžeme pokochat krásným pohledem na město. U dřevěného rozcestníku se dáme vlevo a po 1300 m dojdeme do osady Komorní Dvůr, odkud je to 100 m vpravo přes louku ke kráteru bývalé sopky. Sopku obejdeme z levé strany lesní cestou a jsme u vchodu do štol se zdobeným vstupním portálem a pamětní deskou J. W. Goetha, připomínající jeho badatelskou činnost. Zpátky se můžeme vrátit cestou, kterou jsme přišli, nebo po modré turistické značce asi 1 km po silnici do obce Klest a odtud pořád rovně asi 2 km až k rozcestníku, který nás nasměruje zpátky do města.

SOOS

Mnoho přírodních zajímavostí Františkových Lázních můžeme spatřit už při procházkách po srdíčkových trasách, ovšem jednu z nejznámějších přírodních zajímavostí najdeme o trochu dál. Přírodní rezervace SOOS leží 6 km severovýchodně od města a je tedy vhodnější spíše pro výlet autem nebo na kole. Tato rezervace byla vyhlášena roku 1964 na ploše 221 ha, přístupná je jen část a to 1,2 km dlouhou podlážkovou naučnou stezkou s popisy a vysvětlivkami. Jedná se o rozlehlé rašeliniště a slatiniště, kde vyvěrá velké množství minerálních pramenů a čistý oxid uhličitý v tzv. mofetách – bahenních sopkách.
Naučná stezka vede po dně vyschlého jezera, které mělo slanou (minerální) vodu. Dnes zde najdeme evropskou raritu – tzv. křemelinový štít – nahromaděnou křemelinu ze schránek jezerních řas rozsivek usazených na dně jezera. Je to „měsíční“ krajina rozbrázděná erozí a pokrytá žlutou a bílou vrstvou vysrážených minerálních solí. V rezervaci žije řada chráněných živočichů a roste zde množství mokřadních a slanomilných rostlin, nechybí ani stanice pro záchranu živočichů, která je zapojena do Národní sítě stanic pro handicapované živočichy.

V areálu se nachází naučná stezka o délce 1,2 km, geopark, muzeum s expozicí „Příroda Chebska“ a „Příroda SOOSu“ a nový pavilon s expozicí „Dějiny Země“, věnovaný paleontologii, s velkoplošnými reprodukcemi obrazů Zdeňka Buriana a modely prehistorických ještěrů v životní velikosti. Součástí areálu je i expozice „Ptačí svět Chebska“, v rámci stávajícího Muzea přírody, a také dančí obora, ve které se každoročně narodí další přírůstek.