Česky Deutsch English
Pension Česká, Františkovy Lázně    
Tel.: +420 - 777 154 159
 
 
Pension Česká - O nás Pension Česká - Ubytování Pension Česká - Ceník Pension Česká - Fotogalerie Pension Česká - Rezervace Pension Česká - Kontakty
Pension Česká - Františkovy Lázně Pension Česká - Františkovy Lázně Pension Česká - Byty a jejich vybavení
Pension Česká - Personál
Pension Česká - Proč právě k nám?
Pension Česká - Volný čas a relaxace
 
     

KRÁTCE Z HISTORIE FRANTIŠKOVÝCH LÁZNÍ

Zpět na stranu Volný čas a relaxace <

Františkovy Lázně byly založeny 27. dubna 1793 jako Ves císaře Františka a v roce 1807 jim byl úředně přiznán název Františkovy Lázně. Pojmenovány jsou podle císaře Františka I., který je považován za jejich zakladatele. Z počátečních venkovských lázní s jedním - Františkovým pramenem, dřevěnou kolonádou, několika lázeňskými domy a Společenským domem se velice rychle staly jedny z nejvyhledávanějších evropských lázní. Původní ulicová vesnice s dnešní Národní třídou v podobě lázeňského korza byla rozšířena o další tři souběžné komunikace a dostala podobu města. Aby se vytvořilo skutečně lázeňské prostředí, obklopili františkolázeňští dnešní historické centrum širokým pásem anglických parků, které měly dát obci podobu zahradního města. Všechny nové ulice pak vedly vždy po obvodu zeleně a vytvořily tak jedno z nejkrásnějších lázeňských míst v Evropě - vytvořily lázně v moři parků a lesoparků. V roce 1865 povýšil císař František Josef I. Františkovy Lázně na město.

Pension Česká - HistorieOkolí Františkova pramene v roce 1808

Pension Česká - HistorieCísařská ulice (dnešní Národní tř.) v r. 1822
Po napojení na saskou, bavorskou a českou železniční síť dostávají rozměr lázní světových a v období před 1.světovou válkou, v době největšího rozkvětu, dosahují roční návštěvnosti až 20 000 pacientů a téměř 80 000 tzv. pasantů - lázeňských turistů. Ve společnosti 20. a 30. let minulého století patřilo k dobrému zvyku lépe situovaných vrstev alespoň jednou za rok lázně navštívit. Po druhé světové válce jsou lázně jako celek znárodněny a vzniká jediný velký státní podnik v rozměru města Československé státní lázně a zřídla. Lázně slouží, řečeno v dobové terminologii, pracujícímu lidu a léčí se zde jen nepatrné procento zahraniční klientely. Dobrá úroveň lékařů a zdravotnického personálu zůstává, léčebná zařízení a lázeňské domy se ale pouze inovují a lázně se nerozvíjejí. V roce 1991 přebírá většinu léčebných zařízení akciová společnost Lázně Františkovy Lázně s uceleným programem rekonstrukce všech lázeňských domů a výhledovou koncepcí návratu Františkových Lázní mezi světové lázně. Stejně náročný program si předsevzalo vedení města. Nové penziony a léčebná zařízení začínají provozovat úspěšně také jednotliví soukromí podnikatelé. V roce 1992 jsou Františkovy Lázně vyhlášeny městskou památkovou rezervací a začíná zcela nová kapitola v dějinách města.

Pension Česká - HistorieFrantiškův pramen kolem roku 1850
Pension Česká - HistorieZlatý věk Františkových Lázní kolem roku 1910

Známé osobnosti a slavné návštěvníky města naleznete zde.

Socha Františka
Socha malého chlapce s rybou je symbolem Františkových Lázní. Původně parková plastika z roku 1924 od františkolázeňského sochaře Adolfa Mayerla byla přenesena po válce před Společenský dům, kde se s ní s oblibou fotografovaly pacientky. Lázeňský fotograf pan Škarda pro zvýšení popularity Františka vymyslel jednu z nejmilejších legend v Čechách – podle ní každá pacientka, která se dotkne palce levé nohy sochy otěhotní. Dnes je originál Františka v městském muzeu a jeho stejně navštěvovaná napodobenina před Společenským domem. Obdivováni jsou oba – vy ale mé dámy nezapomeňte na jistotu originálu a navštivte muzeum.

Lázeňství v minulosti a současnosti
Skutečné dějiny Františkových Lázní začínají daleko před jejich založením. Již ve středověku donášely nosičky vody Františkův pramen do blízkého Chebu, kde se pil jako stolní voda. Později objevili lékaři jeho léčebné účinky a pramen se stal nejvyhledávanějším léčivem v Evropě. V té době bylo onemocnění člověka vnímáno jako celkové zaplavení těla jedovatými šťávami. Ty bylo nutné podle lékařů z těla odvést pouštěním žilou nebo vyplavením minerálními vodami s obsahem solí a síry, které škodliviny na sebe vážou. Pitné kúry s korzem u pramene a vyplavovací koupele tak stály u zrodu lázní a jejich zlatého věku. Františkův pramen byl v tomto duchu využíván pro léčení téměř všech nemocí, zejména ženské neplodnosti. Velmi záhy se ve Františkových Lázních začaly také prosazovat slatinné koupele v místní velmi kvalitní sírnoželezité slatině a koupele v přírodním vývěru kysličníku uhličitého. Současná balneologická léčba je postavena na tradičních, vědecky ověřených léčebných metodách. Ve Františkových Lázních se léčí nemoci srdce a krevního oběhu, onemocnění pohybového ústrojí a gynekologická onemocnění včetně neplodnosti. Léčba přírodními zdroji zahrnuje slatinné koupele, slatinné zábaly, plynové uhličité koupele, plynové injekce a uhličité koupele. Stejně jako v minulosti svým způsobem léčí také samotné prostředí Františkových Lázní - cesty kamkoliv vedou parkem, architektura je ověšena květinami, všude Vás provází klid a pohoda v jiné časové dimenzi.

Lázeňská promenáda
Život v empírových a klasicistních Františkových Lázních, obklopených a proložených parky a sady, plyne klidně a tiše. Své kouzlo má zdejší pobyt v lázních jarně rozkvetlých, rozehřátých letním sluncem, zbarvených podzimním listím a bíle zasněžených. Parky zde byly zakládány od roku 1792, založení lázeňské zeleně bylo nezbytnou podmínkou pro existenci lázeňského městečka. Proto byl do Františkových Lázní povolán zahradník z vídeňského Schönbrunnu Martin Soukup, původně lobkovický knížecí zahradník. V jeho práci později pokračoval i syn Antonín, který přebudoval původní francouzské parky se stříhanými křovinami na pohodlnější parky anglického typu. Rododendrony, které ve vzrostlých parcích vytvářejí romantická, barevná zákoutí, se zde pěstují od roku 1828. Pitné kůry spojené s malou procházkou parkem založily tradici takzvaných lázeňských promenád. Ani dnes by se na ně nemělo zapomínat. 250 hektarů sadů a lesoparků slouží jak pro aktivnější odpočinek, ta i pro ty, co si přejí oddychovat v pomalejším rytmu. Pobyt v lázních má svůj vlastní řád, rytmus, atmosféru a vůni. Je výjimečný, okouzlující a někdy i trochu rozmařilý.

Hotel Tři Lilie
Lázeňský dům byl postaven v letech 1793-4 stavebníkem Antonem Loimannem o tcem prvního františkolázeňského starosty Kryštofa Loimanna. V letech 1827-8 přistavěl ke svému domu Kryštof Loimann první soukromé lázně, ve kterých se začaly velmi záhy připravovat slatinné koupele. Postupnými přístavbami v dalších letech dostaly Tři Lilie dnešní atriovou podobu s nádvořím, kde je kavárna a malá galerie. V domě bylo ubytováno mnoho významných osobností jako např. Johann Wolfgang Goethe nebo kníže Metternich. V letech 1992-95 prodělal dům náročnou rekonstrukci a dnes je z něj reprezentativní hotel.

Hotel Imperiál
Autorem projektu je františkolázeňský stavitel Karel Wiedermann. Hotel s dřívějším názvem Villa Imperial byl postaven v letech 1877-78 a po požáru v roce 1827 bylo přistavěno další patro. Je to jeden z nekrásnějších lázeňských domů zasazený jako solitérní stavba doprostřed zeleně parku. V Imperiálu byli cíleně seznámeni při svém pobytu v lázních budoucí manželé Zita, princezna bourbonsko-parmská a arcivévoda Karel I. Habsburský, budoucí císař.

Luisiny lázně
Po zavedení prosperujících lázní se františkolázeňský starosta Kryštof Loimann rozhodl vybudovat další lázeňské zařízení a postavil v roce 1840 na svém pozemku u Luisina pramene dnešní Luisiny lázně. Původní stavba na jednoduchém půdorysu písmene L dostala přístavbami v dalších letech dnešní podobu. Voda z Luisina pramene byla čerpána do rezervoárů, ohřívána parou a rozváděna potrubím ke koupelnám. Místnosti se vyhřívaly teplým vzduchem .Plechové, mramorové, serpentinové a měděné vany dotvářely komfort těchto druhých nejstarších lázní. Dnes jsou Luisiny lázně vybaveny nejmodernější balneotechnikou.

Císařské lázně
Stavebníkem Císařských lázní byl petrohradský bankéř Singer Velkolepě pojatou novorenesanční stavbu projektoval františkolázeňský stavitel a starosta Gustav Wiedermann. Lázně byly hned od svých počátků vybaveny nejmodernější lázeňskou technikou a nabízely se v nich téměř všechny známé procedury. Singer si zajistil vlastní prameny z míst Nataliina pramene. Stavba je citlivě zasazena do okrajové části parku a má podobu pohledově velmi příjemné, otevřené zámecké dispozice. Jejich dnešní provoz je příjemné skloubení historických interiérů s nejnovější balneotechnikou.

Slatinné lázně
Stavebníkem Slatinných lázní byl lázeňský lékař dr. Paul Cartellieri. Projekt vypracoval františkolázeňský stavitel Karel Wiedermann. Lázně byly otevřeny v roce 1864 a o pět let později rozšířeny. K zajištění dostatečného množství minerální vody ke koupelím zakoupil Cartellieri pozemky u Slatinného potoka a zachytil zde dva prameny - Železitý a Cartellieriho. Dnes se v těchto lázních připravují především slatinné koupele. Stavba vedle lázní je mechanizovaná skládka, kde se slatina připravuje ke koupelím.

Plynové lázně
Plynový pramen, nad kterým stojí dnešní lázně je znám již od středověku, kdy se mu pro hlučnost při výstupu říkalo „Hřmotící pramen“. S kysličníkem uhličitým začal již v počátcích lázní experimentovat jejich zakladatel dr. Adler První, dřevěný pavilón nad pramenem byl postaven v roce 1811, pozdější důstojné, zděné lázně z roku 1826 měly již tři koupelny a společenskou
místnost. Dnešní Plynové lázně byly vystavěny společně s přilehlou kolonádou v roce 1912 a po několika inovacích jsou stále funkční.

Františkův pramen
Františkův pramen je nejstarším známým místním pramenem. Je znám již od středověku, kdy tzv. nosičky vody donášely kyselku jako stolní vodu do blízkého Chebu. Podle blízké obce Slatina byl nazýván Slatinná kyselka nebo také Chebská kyselka. Kolem roku 1600 měl v Evropě pověst nejléčivějšího pramene a byl exportován v keramických lahvích do všech větších měst. V roce 1789 byl poprvé zakryt dřevěným pavilónem s mříží a voda byla z hygienických důvodů svedena do jímací nádrže. Nosičky vody, které tento akt vnímaly jako zásah do svých odvěkých práv, vzápětí pavilon podřízly a zdemolovaly. Celá akce dala následně podnět k založení lázní. Druhý dřevěný pavilón byl postaven v roce 1793 při zakládání lázní a stál nad pramenem až do roku 1832. V té době byl postaven současný zděný klasicistní rondel s dórskými sloupy, který se zachoval v původní podobě a patří mezi symboly Františkových Lázní.

Luisin pramen a Studený pramen
Luisin pramen byl objeven vzápětí po založení Františkových Lázní v roce 1806. V následujícím roce pak zachycen a v roce 1808 pojmenován po císařovně Luise, manželce Františka I. Luisin pramen. O deset let později byl v jeho blízkosti objeven pramen další nazvaný Studené vřídlo. Prameny zůstaly dlouho bez zakrytí, pouze Luisin pramen byl od roku 1819 chráněn železným zábradlím. Dnešní empírový pavilon - mimochodem jedna z nejkrásnějších empírových lázeňských staveb - byl postaven podle projektu krajského inženýra Stöhra v roce 1826. Oba prameny dnes svedené do jediné jímky jsou od svého zachycení po současnost používány ke koupelím.

Solný a Luční pramen
V místech dnešní kolonády Solného a Lučního pramene vystupoval z rozsáhlého zamokřelého slatiniště s vývěry plynných o vodních pramenů nevýrazný podlouhlý pahorek. V roce 1817 zde byl při průzkumu pod vedením lázeňských lékařů dr. Pöschmana a chirurga Kubicze objeven Solný pramen. Krátce nato byl objeven i pramen Luční. Na nátlak františkolázeňských vykoupilo město Cheb pozemky, propojilo promenádní cestou oba prameny a vedlo další promenádu k lázním jako spojnici pramenů s obcí. Oba prameny pak byly zakryty dřevěnými pavilóny. Pro pohodlí lázeňských hostů se začalo po roce 1826 také se stavbou kolonády. Ta byla na rozdíl od té dnešní dřevěná a vedla západním směrem v místech dnešní Izabeliny promenády. Otevřená sloupová stavba profukovala a musela být nakonec zasklena. Krátce nato ji však strhla vichřice. Příprava stavby dnešní kolonády začala v roce 1839 pilotáží jejích základů na mokrém pozemku. Pro zajištění stability zde bylo zapuštěno 1 116 pilotů. Rozměrnou stavbu pak postavil během jednoho roku plzeňský stavitel Filous. V roce 1843 byla slavnostně otevřena. Je to vyvážená, pozdně klasicistní stavba respektující parkové prostředí. Oba pavilóny s prameny jsou volně přístupné, v křídlech najdete výstavní galerie. Solný pramen působí velice dobře na odhlenění dýchacích cest a uplatňuje se při léčení řady dalších onemocnění.

Prameny Glauber III, Glauber IV a Kostelní
Po 1. světové válce se pokouší městská rada oživit návštěvnost Františkových Lázní a hledá možnosti, jak rozšířit léčebné indikace. Jsou provedeny první zkušební vrty, s cílem nalézt hlouběji položené prameny s vysokým obsahem kysličníku uhličitého vhodné ke koupelím. V místě dnešní Dvorany Glauberových pramenů tak byly objeveny dnešní tři prameny - Kostelní, Glauber III a Glauber IV. Všechny prameny měly vysoký obsah kysličníku uhličitého, Glauber IV nalezený v hloubce 92 m svým obsahem Glauberovy soli vysoko převyšoval podobné známé prameny. Okolí pramenů bylo po prvním zachycení vrtů v roce 1923 upraveno a na pozadí postavilo město malý pavilón ve švýcarském stylu. Význam všech tří pramenů si však přímo vyžadoval krytou kolonádu nebo dvoranu. Projekt navrhl františkolázeňský stavitel Ernst Engelhardt , autorem pramenných skříní je sochař Adolf Mayerl. Dvorana byla dokončena v roce 1930. Technicky moderní stavba si zachovává klasicistní prvky. Je to neoklasicismus vycházející z antické chrámové architektury s empírovými egyptskými prvky. Vnitřní prostor také skutečně chrám připomíná a navozuje povznesenou atmosféru. Není pochyb, že františkolázeňská pramenná božstva sídlí právě zde.

Pramen Natálie
Pavilon pramene Natálie se dvěma křídly a budovu zřídla projektoval a v roce 1931 do provozu uvedl místní architekt ing. Sgustav. Pramen byl ale znám už od roku 1880, kdy se hledaly prameny pro Císařské lázně. Byl zachycen ovšem až v roce 1912 a pojmenován po srbské královně Natálii. Pro svou příjemnou a osvěžující chuť se před válkou vyvážel až do Ameriky a dodnes patří spolu s Františkovým pramenem k nejoblíbenějším.

Meteorologický sloup
Vznik meteorologického sloupu ve Františkových Lázních se datuje na 15. květen roku 1882, kdy byl předán veřejnosti. Zasloužil se tehdy o to místní „Zkrášlovací spolek ve Františkových Lázních“, který nedlouho před tímto datem vznikl a stavba meteorologického sloupu byla jedna z jeho prvních realizovaných akcí. Sloup byl původně postaven na jiném místě, asi 50 metrů jihozápadně od stávajícího místa mezi objekty č.p.16 a dnešním objektem Plynových lázní. Na počátku 20 století před výstavbou lázeňské kolonády bylo rozhodnuto, že meteorologický sloup bude přemístěn na dnešní místo. Meteorologický sloup byl v době svého vzniku významným veřejným informačním místem pro lázeňské hosty a ostatní veřejnost. Naměřené a prezentované klimatologické údaje na tomto sloupu vypovídaly o momentálním klimatu v lázních, které bylo důležité i z hlediska léčebných procedur lázeňských hostů. Takovým příkladem může být vliv barometrického tlaku na přirozeně vyvěrající kysličník uhličitý, jeden z přírodních léčivých zdrojů ve Františkových Lázních. Na konci roku 2007 se zrodil nápad tento meteorologický sloup obnovit a vrátit mu původní účel a význam. Vedle tohoto záměru šlo v neposlední řadě také o záchranu hodnotného architektonického prvku, který dotváří lázeňské parky, které byly založeny v době vzniku města a jsou součástí městské památkové rezervace Františkovy Lázně. Vlastní práce na obnově probíhaly od srpna do listopadu roku 2008. Město Františkovy Lázně jako vlastník sloupu realizovalo obnovu z prostředků rozpočtu města za přispění dotace ze státního rozpočtu prostřednictvím Ministerstva kultury v rámci Programu regenerace městských památkových rezervací a městských památkových zón a za přispění Karlovarského kraje.

Společenský dům - INGO Casino
Společenský dům patří neodmyslitelně k Františkovým Lázních. U malých venkovských lázní měl plnit funkci společenského centra, kde se všichni lázeňští hosté sejdou u společné tabule při obědě a večeři, naplní svůj volný čas u kulečníku nebo se uvolní při tanci na četných bálech a tancovačkách. Klasicistní stavbu velkého sálu a hlavní budovy navrhl stavitel nově zakládaných lázní ing. Rothhesel z Brandýsa nad Labem. Sál svým leskem, jak uvádí současníci, předčil všechny podobné stavby okolních lázní. V okamžiku, kdy se Františkovy Lázně staly městem, se potřeba důstojné prezentace zvýšila a rada proto rozhodla o stavbě nového velkolepě pojatého společenského sálu. V duchu doby navrhl františkolázeňský stavitel Gustav Wiedermann reprezentativní novorenesanční stavbu s prostorným interiérem a propojil jí s oběma staršími budovami. Stavba byla dokončena v roce 1877. Sál je od svého počátku využíván jako místo ke konání kongresů, pořádají se zde plesy a probíhají významné společenské události.

Divadlo Boženy Němcové
Nejstarší františkolázeňské divadlo byla upravená hospodářská budova, která stála v prostoru dnešního parkoviště u Společenského domu. Hrála se zde improvizovaná, sezónní představení a první kočovní herci tady vystoupili již v roce 1808. V roce 1868 si postavili františkolázeňští své první vlastní divadlo v místě toho dnešního. Nová scéna měla velice obsáhlý repertoár a záhy se stala důstojnou součástí lázeňského kulturního života. Ve dvacátých letech 20. stol. přestala stará budova divadla odpovídat novodobým požadavkům a město se rozhodlo ke stavbě nové, reprezentativní scény. Projekt byl zadán profesorovi německé techniky v Praze Arturu Payrovi. Výstavba byla zahájena na podzim roku 1927 a nové divadlo slavnostně otevřeno v následujícím roce. Je to opět technicky moderní stavba s novoklasicistním výrazem a interiérem s dekorativními prvky ve stylu art deco. Františkolázeňské divadlo mělo vždy velice dobrou úroveň, hrálo se denně a na repertoáru domácích i hostujících divadelních společností se udržela opera, opereta a téměř všechny ostatní žánry. Také dnes je divadlo Boženy Němcové předním kulturním stánkem v lázních s bohatou nabídkou programů.

Městské muzeum
Dějiny městského muzea začínají v roce 1912, kdy bylo z inciativy františkolázeňských občanů založeno občanské sdružení s cílem založit lázeňské muzeum. V následujícím roce bylo z rozhodnutí městské rady oficiálně založeno vlastivědné muzeum. Základem sbírek se staly archeologické nálezy a sbírka minerálů. Po 2. světové válce se bohužel většina muzejních exponátů ztratila. V padesátých letech se tak začalo františkolázeňské muzeum znovu budovat a jeho základem se staly sbírky získané od občanů města. Muzeum dnes ve svých výstavních expozicích představuje dějiny města, dějiny lázeňství a v samostatné expozici přehled a využití přírodních léčivých zdrojů. Navíc se zde ročně vystřídá až pět výstav současných výtvarných umělců. Atmosféra Františkových Lázní je natolik spojená s jejich historií, že návštěva muzea je téměř nezbytná – takže neváhejte a navštivte naše muzeum, protože kdo nebyl v muzeu, nebyl ve Františkových Lázních!

Podivná rozhledna (Salingburg)
Františkolázeňským radním a místnímu Zkrášlovacímu spolku přišlo v roce 1906 líto, že město nemá žádnou vlastní historickou památku a tak se rozhodli, že si nedaleko centra na malém návrší postaví svůj hrad. Ten měl sloužit i jako rozhledna, protože rozhledny byly v té době velmi populární, a měla je i ostatní lázeňská města, jen Františkovy Lázně ne. Pseudogotická stavba je napodobeninou středověkého hradu s cimbuřím a s deset metrů vysokou věží, na jejíž vyhlídkový ochoz vede 52 schodů. Její stavba byla spojena se vzpomínkovou akcí na památku první zmínky o léčivých minerálních pramenech v okolí roku 1406. Na základě toho získala zřícenina i své jméno. Minerální vodě se říkalo „Saling“ a duch, který se v hrádku podle pověsti usídlil, se jmenoval „Salinger“ - odtud tedy pochází německé pojmenování rozhledny, - „Salingburg“. Rozhledna a blízká restaurace slouží dodnes a je častým cílem lázeňských hostů. Na věž je volný přístup, ale okolní stromy brání bohužel v lepším výhledu. Kvůli vzrostlým stromům a vedlejšímu modernímu hotelu Pyramida dnes už bohužel okrouhlá věž nenabízí žádný rozhled.

Zámeček
Dříve druhá františkolázeňská rozhledna ležící na východním okraji města. Původně nesla název „Dankwarte“, což by se dalo volně přeložit jako „děkovná vyhlídka“. V letech první světové války ji postavil městský okrašlovací spolek. Vyhlídková věž byla postavena na památku zesnulého starosty Františkových Lázní a dlouholetého předsedy městského okrašlovacího spolku Gustava Wiedermanna. Objekt slavnostně zpřístupněný 16. dubna 1916, plnil několik funkcí. V přízemí se nalézala skromná restaurace, v patře bydlel hlídač, který se zároveň staral o údržbu parku a umožňoval přístup na vyhlídkovou věž. Okolí bylo tehdy holé, takže z rozhledny bylo možné spatřit Cheb, za ním Dyleň a Zelený vrch s Bismarckovou rozhlednou, dále výběžky smrčin a Krušných hor i vršky Slavkovského lesa. Takový rozhled patří dávno minulosti. Vyhlídku dnes přerůstají mnohem vyšší stromy a jen málokterý z návštěvníků nynější stylové kavárny tuší, jaký býval její původní účel. Zámeček e umístěn v chráněném lázeňském lesoparku „Sady míru“. V jeho nedalekém sousedství naleznete dva oblíbené pomníky. Roku 1975 je „Zámeček“ po částečné rekonstrukci a přístavbě plně přizpůsoben gastronomii.

Pravoslavný kostel sv. Olgy
Kostel postavil františkolázeňský stavitel a starosta Gustav Wiedermann. Stavba byla dokončena a vysvěcena v roce 1889. Wiedermann věrně napodobil ruskou pravoslavnou architekturu a je autorem podobných staveb v Karlových Varech a Mariánských Lázních.

Chrám sv. Jakuba
Po požáru staršího kostela byl v roce 1740 postaven v Horních Lomanech současný jednolodní barokní kostel sv. Jakuba s věží v průčelí. V devatenáctém století patřily k hornolomanské farnosti také Františkovy Lázně.

Evangelický kostel
Evangelický kostel projektoval chebský stavitel Karel Haberzettl v historizujícím slohu jako trojlodní baziliku s románskými prvky. Stavba trvala 5 let a vysvěcena byla v roce 1880. Věž na průčelí byla přistavěna Kostel povýšení sv. Kříže. V roce 1812 Františkovy Lázně navštívil císař František I. a na žádost chebského magistrátu uvolnil z církevního fondu finanční prostředky na stavbu katolického kostela. Stavba byla dokončena v roce 1819 a patří po architektonické stránce mezi nejkrásnější empírové církevní stavby v Čechách. Fresky v interiéru jsou dílem malíře Kandlera. Za oltářem byly zobrazeny postavy patronů kostela sv. Heleny a císaře Konstantina.

OSOBNOSTI A SLAVNÍ NÁVŠTĚVNÍCI

Pension Česká - Dr. Bernhard Vincent Adler
Dr. Bernhard Vincent Adler
Chebský lékař Doktor Adler je klíčovou osobností Františkových Lázní a je právem považován za jejich zakladatele. S jeho jménem se setkáváme poprvé v roce 1778. Tehdy žádal chebskou městskou radu o stipendium a potvrzení, že byl zavržen od svých rodičů a příbuzných za přestup z pražského dominikánského konventu na studium medicíny do Vídně. Po dokončení studií se stal městským lékařem v Chebu. Záhy se začal věnovat zanedbané Slatinné kyselce, dnešnímu Františkovu prameni. Z hygienických důvodů uzavřel pavilon nad pramenem mříží a svedl kyselku do záchytné – nabírací jímky. Tím ovšem podnítil rebelii chebských nosiček minerální vody, které se vzbouřily a pod prapory z prostěradel a s heslem „jedna za všechny, všechny za jednu“ táhly k prameni, kde zdemolovaly pavilon. Rozvášněné ženy dokonce napadly Adlera na ulici a přitom na něj pokřikovaly „zloději chleba“. Chebská rada v obavě z žen situaci raději neřešila, proto odjel Dr. Adler do Prahy, kde právě probíhala korunovace Leopolda II. na českého krále a požádal dopisem císaře, aby vzal pramen pod svou ochranu. Císař poslal do Chebu vyšetřovací komisi a městská rada v obavě ze sankcí sama navrhla založení lázní.
Pension Česká - Johann Wolfgang Goethe
Johann Wolfgang Goethe
Budeme-li počítat i průjezd a jedno přenocování, navštívil slavný básník Františkovy Lázně celkem třiatřicetkrát. Cítil se zde velmi dobře a vždy se sem rád vracel. Při svém prvním delším pobytu v roce 1808 se zde zamiloval do 23leté Sylvie von Ziegesar, dcery sasko-altenburského ministra a tajného rady, ovšem podobně jako v případě Ulriky von Lewetzov nebyl tento vztah naplněn. Během svých pobytů se Goethe věnoval studiu sopky Komorní hůrka a rozvířil znovu badatelský problém o její pravosti. Goethe se ve Františkových Lázních cítil skvěle, vyhovovala mu jak možnost badatelské práce, tak především rodinná atmosféra lázní, kde se všichni scházeli ve Společenském domě u společné tabule a později při korzu u pramene. V dopise své ženě píše: „Musím zde být daleko společenštější než v Karlových Varech – je to jedno z nejkrásnějších míst v srdci Evropy.“
Pension Česká - Ludwig van Beethoven
Ludwig van Beethoven
Beethoven strávil v českých lázních v letech 1811–12 celkem čtyři měsíce. Ve Františkových Lázních se například 8. srpna 1812 nechává zapsat do rejstříku lázeňských hostů jako skladatel z Vídně a ubytuje se v domě U dvou zlatých lvů. Z Beethovenových dopisů se dovídáme, že měsíční léčebná kúra pro něj byla nutnou nepříjemností. Svému nakladateli píše: „Jen to nejnutnější – Vám chybí titul mše a mně je od mnohého přespříliš – koupání, nečinnosti atd., od jiných nevyhnutelných událostí a náhod jsem unavený.“
Pension Česká - František I.
František I. a Marie Luisa
Františkovy Lázně navštívil jejich zakladatel císař František I. pouze jednou, a to v roce 1812. Tehdy doprovázel svou dceru Marii Luisu, která byla od roku 1810 manželkou císaře Napoleona, při jejím návratu z Drážďan do Paříže. V Drážďanech se zúčastnili, společně s řadou dalších korunovaných hlav z celé Evropy, galantního banketu, uspořádaného Napoleonem před jeho tažením do Ruska. Do Františkových lázní přijíždějí společně 5. června odpoledne. Po ubytování si prohlédli město a napili se z pramene. Ještě týž den podnikl císař výpravu ke Komorní hůrce. Druhý den v půl šesté ráno vzácní hosté odjeli.
Pension Česká - Božena Němcová
Božena Němcová
Slavná česká spisovatelka přijíždí do Františkových Lázní 17. července 1846. Ve městě se cítila velice dobře, ve svém prvním dopisu píše: „Z mého pokojíku mám rozkošnou vyhlídku na hory a ta mi připomíná milý domov můj.“ Pobyt ve Františkových Lázních je pro Němcovou vhodnou příležitostí k psaní, své dojmy z nezvyklého, společensky zajímavého prostředí zachycuje ve třech fejetonech, které mají formu dopisů pomyslné přítelkyni Marii. Seznamují čtenáře s lázeňskou společností a výletními místy v okolí.
Pension Česká - František Josef I.
František Josef I.
Císař František Josef I., který povýšil v roce 1865 obec Františkovy Lázně na město, navštívil lázně v roce 1847 ještě jako arcivévoda. Přijel společně se svými bratry Ferdinandem Maxmiliánem a Karlem Ludvíkem a na jejich počest pořádala obec ostrostřílení v parku a slavnost s bengálským ohňostrojem.
Pension Česká - Johann Strauss
Johann Strauss
Král valčíků navštívil Františkovy Lázně v roce 1884 společně se svou ženou Adélou a dcerou Alicí. V následujících letech se sem vrátil ještě čtyřikrát. Nezapomenutelnou se stala pro lázeňské hosty scéna z jednoho večerního koncertu lázeňského orchestru, kdy dirigent Tomášek vyzval Strausse, aby dirigoval svůj valčík Na krásném modrém Dunaji. Strauss beze všeho vyhověl jeho přání a odměnou mu byl bouřlivý aplaus.
Pension Česká - Karel I. a Zita
Karel I. a Zita
Poslední rakouský císař Karel I. se seznámil se svou budoucí ženou Zitou ve Františkových Lázních v roce 1909, kdy sem sedmnáctiletá Zita přijela se svou sestřenicí Marií Annunciatou k léčebnému pobytu. Setkání zinscenovala matka Marie Annunciaty a oba budoucí manželé se setkali v lázeňském domě Imperial. Příští rok přijel Karel do lázní znovu a se Zitou se sblížili natolik, že v roce 1911 následovala svatba.

Oficiální stránky města Františkovy Lázně naleznete zde.

Zpět na stranu Volný čas a relaxace <
 
 
  Pension Česká, Františkovy Lázně  
  2013 © Byty Česká s.r.o., Americká 66/39, 351 01 Františkovy Lázně, Česká republika, telefon: +420 - 777 154 159, e-mail: info@pensionceska.cz Pension Česká - Facebook  
 

Webdesign